Kulatý stůl: Sociální služby v Kamenici

V ČR žije stále vyšší procento lidí v seniorském věku. Populace stárne a to s sebou přináší problémy na úrovni státu i obcí. Kamenice není výjimkou. Péče o seniory, o nemocné, trvale či dočasně zdravotně postižené je téma také v rodinách. Ale co když rodina chybí a člověk je na problémy spojené se svou tělesnou či mentální kondicí sám? Problémy, jak víme, nepřináší jen věk. V životě lidském mohou nastat situace, kdy se z minuty na minutu svět obrátí vzhůru nohama a nic už není jako dříve. O každé komunitě vypovídá mnohé to, jak se staví k sociálním problémům svých členů a pomáhá slabým či oslabeným. U „kulatého stolu“ si na toto téma povídáme s Marií Hajduškovou (MH), Martinem Otáhalem (MO), Josefem Dvořákem (JD), Terezou Bártovou (TB) a kamenickými seniory Marií Benešovou (MB), Olgou a Miroslavem Němcovými (ON, MN), Evou Jelínkovou (EJ) a Jaroslavou Janatovou (JJ).

V Kamenici žije zhruba 6 tisíc lidí, z toho je asi 4,5 tisíce v obci trvale hlášených. Kolik z nich je v seniorském věku? Jak se žije seniorům v Kamenici?

MO: V loňském roce bylo v naší obci přibližně 800 občanů ve věku 65+ a trvalým bydlištěm na území obce. Předpokládám, že se to příliš nezměnilo. Kolik je zde nepřihlášených seniorů, je otázkou, ale očekával bych zhruba o 300–400 více.

MH: Odhaduješ správně. Během pandemie covidu-19 v roce 2020 jsme rozváželi starším občanům roušky a dezinfekci. Adres, na které jsme jezdili, bylo asi 1200. K datu 1. 1. 2020 je uváděn počet obyvatel 4707 trvale hlášených v Kamenici. Klub seniorů 55+ aktivní čítá kolem sta seniorů, členství není podloženo žádnými příspěvky, pouze dobrovolnou účastí. O těch, kteří se neúčastní našich aktivit, nemáme žádné povědomí. Můžeme se vyjádřit jen k těm, které známe. To, jak se seniorům v Kamenici žije, se tedy může velmi lišit.

JD: Jsem velice rád, že v Kamenici vznikl klub seniorů. Díky obětavé práci našich dvou Marušek má tato stále rostoucí poměrná část obyvatel postaráno o zážitky, poznání a především společně strávený čas. Pro starší generaci, obzvláště po odchodu do důchodu, kdy se cítí izolovaní a nepotřební, je to aktivita k nezaplacení. Vzhledem k rostoucímu počtu členů klubu bude ale třeba aktivnější přístup ze strany obce. Nejen finanční vylepšení chodu klubu a jeho aktivit, ale i zajištění prostorů ke společným schůzkám.

Někdy je potřebná pomoc, která by alespoň částečně ulevila od každodenních problémů, které přináší stáří či zdravotní handicap našich blízkých. Prožili jste takovou situaci?

JD: Ano, v současné době sám řeším tento problém u svých rodičů, kteří neodkladně potřebují zázemí sociální služby, a ta je prakticky v naší obci nedostupná. Nejbližší pro mne využitelné služby jsou v Říčanech, ale jsou velmi vytížené a v rozsahu, který bychom potřebovali, nevyhovující. Při stále narůstajícím počtu seniorů bude nutno urychleně tyto služby řešit a zařídit jejich poskytování. Jedna pracovní síla na obecním úřadě, která se touto problematikou zabývá, je naprosto nedostačující, a proto je třeba tuto oblast výrazně posílit a začít vyvíjet větší aktivitu.

MO: Také jsem prožil situaci, kdy můj blízký potřeboval odbornou pomoc. I s odstupem času je to pro mne velice emotivní vzpomínka. Uvědomil jsem si, že služby, které jsou spojeny s péčí o blízkého, člověk docení až v tu chvíli, kdy je sám potřebuje. Málokdo si uvědomuje, do jaké míry jeho blízkým, či jemu samotnému, taková asistence může ulevit.

MB: Velikou pomocí může být i taková, která nic nestojí, jen trochu volného času. Dlouhodobé ošetřování člena rodiny je velmi náročné (vyčerpání, nedostatek spánku, splín apod.). Moc pomůže, když někdo pečovatele vystřídá (nechá vyspat, dojít si nakoupit nebo jenom tak odpočívat a nabrat síly).

MH: Přesně tak. Takové situace senioři v Kamenici prožívají. Za klub seniorů se snažíme pomoci radou, důležitými informacemi, na koho se obrátit, vzájemnou pomocí. Naše snaha v počátcích vzniku klubu byla podávat informace seniorům v podobě besed, článků ve zpravodaji apod. Cílem klubu seniorů v Kamenici je socializace starších občanů jako ochrana před samotou, která je mnohdy příjemná, ale pokud se odehrává každodenně, může mít nepříjemné důsledky na tělesné i psychické zdraví. Za šest let zájem o klubové činnosti stále trvá. Věřím, že setkávání seniorů se dostala do povědomí obyvatel Kamenice. Naší snahou bylo také to, aby na obecním úřadě vznikl sociální odbor.
Které konkrétní sociální služby byste uvítal/-a v Kamenici? Už jste někdy takovou službu využil/-a? Pokud ano, kdo byl jejím poskytovatelem?

MO: Doufám, že až dosáhnu seniorského věku, tak naše společnost bude v péči o seniory o kousek dál. Kromě senior taxi a rozvozu jídel, které beru jako základ, si dokáži představit služby jako pomoc v domácnosti, návštěva lékaře v bydlišti klienta, rozvoz léků, vyvážení odpadů zdarma či nárazový odvoz velkoobjemového odpadu přímo z bydliště. Určitě by stálo za to zkusit vyjednávat s místními zprostředkovateli mobilní telefonní sítě o kolektivní výhodné smlouvě pro seniory, nebo s providery o zlevněném připojení k internetu. Nicméně toto jsou standardní služby, které by mohla zprostředkovávat obec. Financování těchto služeb je jistě na větší diskuzi a hledání prostředků. Touto problematikou se zabývá řada odborníků, stačí je oslovit a naplánovat nejvhodnější strategii pro naši obec. Seniorům je ale třeba pomáhat i mentálně a společensky. I zde bychom měli důvěřovat odborníkům, kteří nám pomohou najít řešení „na míru“. Myslím si, že v obci chybí alespoň jeden sociální pracovník, zaměstnanec, jehož jedinou pracovní náplní by bylo aktivně vyhledávat a pomáhat řešit potřeby seniorů. Kolikrát by podle mne pomohlo, kdyby někdo jen zvedl telefon a zeptal se seniorů, zda něco nepotřebují. V ideálním případě by měl vzniknout sociální odbor, který bude řešit otázku sociální strategie, jejího plnění a financování.

MH: Jako zastupitelka v letech 2014–2018 jsem usilovala o to, aby na OÚ Kamenice fungoval sociální pracovník. Na základě průzkumu mezi staršími občany v rámci klubu seniorů jsem plánovala postupně prosadit i pečovatelské služby. Sociální pracovnice je na OÚ již 3 roky, ale pečovatelská služba zatím nevznikla. Spolupráce sociální pracovnice s klubem seniorů je prozatím minimální, částečně vinou pandemie covidu-19, ale iniciativa ke spolupráci vycházela vždy pouze ze strany organizátorek klubu seniorů. Na téma zdravotních a sociálních služeb či pečovatelských služeb jsme během šesti let v rámci klubu měli již několik besed, např. s paní Bobovskou z Velkých Popovic (soukromá pečovatelská služba), s paní Terezou Bártovou z Kamenice (v té době zaměstnanou ve společnosti Most k domovu v Jesenici), několikráte s právničkou paní Matoušovou (v té době pracující na obecním úřadu) a advokátkou paní Editou Arnold, která vykonává poradenskou činnost v Jesenici pro seniory zdarma – tuto službu platí Městský úřad Jesenice.

JD: Škála služeb, které by využili senioři, je velká a každý potřebuje jinou. Navrhoval jsem, ale bez úspěchu, alespoň rozvoz jídel ze školní jídelny. Bylo mi řečeno, že o tuto službu není zájem, ale dle mých informací o této službě moc seniorů nevědělo.

MH: S podobným názorem ze strany obce jsem se setkala, když jsem přišla s myšlenkou založit u nás klub seniorů. Bylo mi řečeno, že o něco takového není zájem. Po šesti letech je vidět, že tento předpoklad byl mylný. Prostě je potřeba to zkusit a mít trpělivost. Věci nezačnou fungovat okamžitě a samy.

MB: Rozvoz jídla je nápad, který by byl jistě hojně využit, neboť uvařit pro jednoho se mnohdy nechce nebo se neodhadne množství. Kupované „hotovky“ se přejí. Hodně důchodců využívá jídelnu školy a určitě by uvítali i rozvoz. Řada lidí si není schopná pro oběd dojít. Cena je příznivá oproti dovozu z restaurací, byť se slevou. Ve školní jídelně se navíc vaří dietněji, což dělá dobře i seniorům.

MN: Jídlo by mohl seniorům rozvážet i dodavatel, který by byl patřičně zainteresován, to znamená, že by pro něho bylo zajímavé zajíždět do Kamenice. V Radějovicích taková firma funguje, zájemci si objednávají z několika jídel podle jídelního lístku. Vždy je tam i jedno dietní jídlo. Zorganizoval to tam prý starosta, sociálně potřebným obec poskytuje na stravování příspěvek.

EJ: Rozvoz jídel, senior taxi a domácí péči bych určitě uvítala.

JJ: Jednoznačně bych uvítala senior taxi.

Řada lidí z Kamenice je nucena dojíždět na různá specializovaná lékařská pracoviště do Prahy. Ne každý je vzhledem k věku či zdravotnímu stavu schopen jet autem. Ne každý má na dosah pomocnou ruku svých dětí. Co by v této situaci mohlo pomoci?

JD: Přínosem by zcela určitě byla koupě vozidla, které by s převozem seniorů do lékařských zařízení pomohlo. Pokud by v obci aktivně fungovaly sociální služby, bylo by možné určitě i za pomoci dotace takové vozidlo pořídit.

MO: V moderní obci by mohla fungovat dopravní služba pro juniory i seniory, která by pomáhala s dopravou dětí z některých lokalit do školy i s rozvozem seniorů na příslušná místa. Případně by obec mohla zavést systém pro tzv. spolujízdu, kde by byli zaregistrováni řidiči, kteří jezdí autem například do Prahy do práce a jsou ochotni svézt svého souseda.
Obecně lze spoustu služeb zajistit na základě dobrovolnosti. Z dobré vůle oslovit souseda, zda nepotřebuje něco zařídit či dovézt nákup. Obec by mohla tuto dobrovolnost podpořit, třeba tím, že propojí dobrovolníky se seniory.

TB: Ze zkušenosti mých klientů vím, že velkou pomocí je senior taxi, nebo doprovod prostřednictvím pečovatelské služby, která je poskytována např. v Jesenici a ve Vestci.

MB: Senior taxi, co provozují v Jesenici, se mi jeví jako výborný nápad. Za mírný poplatek dopraví hlavně na vyšetření k lékaři, na terapii apod. Vzhledem k tomu, že naše obec se skládá z 10 osad, se mi jeví také jako dobrý nápad autobusové propojení všech osad menším autobusem. Třeba dopoledne, když nejsou časté spoje PID a je třeba zajet k lékaři. Také z osad, co nejsou na přímém spojení na Prahu, by mohlo sloužit jako přiblížení se na spoje, které vedou z náměstí dál.

JJ: Jelikož specializovaná pracoviště v místě jsou nereálná, připojuji se k myšlence, že by pomohla obec zřízením služby senior taxi. Nejen senioři, ale i lidé po operacích či úrazech potřebují dočasně speciální pomůcky. Kde je nejbližší možnost je vypůjčit? TB: Existují půjčovny kompenzačních pomůcek, ale jsou poměrně vzdálené. Bylo by z hlediska dostupnosti ideální, kdyby tuto službu nabízela pečovatelská služba zřízená obcí.

JJ: Rozhodně bych uvítala možnost zapůjčení kompenzačních pomůcek od obce.

MH: Před několika lety jsme zakoupili z peněz klubu seniorů a částečně ze sponzorských darů kompenzační pomůcky, které máme nyní k dispozici. Obec je měla od nás převzít a informovat o tom v místním periodiku tak, aby se to dozvěděli všichni občané. Nestalo se tak. Skladuji je stále u nás na půdě a půjčuji je seniorům v případě potřeby na základě smlouvy zapůjčení. Členové klubu seniorů o této možnosti vědí.

JD: Dle mého názoru je většina kompenzačních pomůcek předepisována pacientovi lékařem na míru a jsou dobře dostupné. Jejich skladování v obecních prostorách mi tedy přijde zbytečné. Možná bych spíše využil službu „Nabídka/poptávka nevyužitých kompenzačních pomůcek“ přes sociální pracovnici na obci, která by evidovala kontakty jejich majitelů.

MH: Máš pravdu, ale lékaři před pár lety nepředepisovali všechny pomůcky. Nakoupily jsme s Marií jen to nejnutnější (chodítko, invalidní vozík, držadla na vanu, sedátka do vany apod.). Ze zájmu lidí vyplývá, že to byl dobrý nápad. Jak si představujete do budoucna lékařskou péči v Kamenici? Co zde chybí, co by mohlo být lepší?

JD: Máme štěstí, že u nás v obci je základní lékařská péče – i přes nedostatek lékařů – zajištěna. Do budoucna by bylo samozřejmě příjemné služby rozšiřovat o další obory, abychom nemuseli za nimi dojíždět. Zatím v tom ale brání nedostatek vhodných prostor.

MN: Určitě by bylo dobré, kdyby v Kamenici v budoucnu vznikla poliklinika, kde by odborní lékaři jistě rádi např. dvakrát týdně ordinovali. Je to otázka vhodných prostor, samozřejmě. Pokud možno v centrální části obce, v blízkosti zastávky autobusu. Jsem ale přesvědčen, že je to řešitelný problém.

EJ: V naší obci mi schází rehabilitace, dostupná zubní ordinace, oční ordinace a ortopedie.

MH: Jako seniorka bohužel nevyužívám lékaře v obci, ale dojíždím za praktickým i odbornými lékaři v okolí nebo do Prahy, což je náročné na čas i finance. Uvítala bych možnost většího výběru praktických lékařů. Vzhledem k přibývajícímu věku nevím, zda dojíždění bude nejlepší volbou. Chybí tu – i vzhledem k počtu obyvatel – odborní lékaři – zubař, rehabilitace, psycholog. V případě, že obec nebude moci z jakýchkoli důvodů v tomto občanům vyhovět, pomohlo by obecní taxi pro seniory – opět se můžeme podívat do jiných obcí, které takovou službu obyvatelům poskytují.
V Jesenici jsou seniorům poskytovány bezplatné právní konzultace. Zkušenosti odtamtud ukazují, že je to služba velice vítaná.

Domníváte se, že by obec měla takovou službu pro své občany zajistit?

JD: Právní konzultace jsou v současném právním světě naprosto nezbytné. Tuto službu by určitě využili nejen senioři ale i ostatní občané. Většina z nás se ve složitých zákonech nevyzná a nechala by si ráda od odborníka poradit.

MH: V Kamenici také před lety bývala seniorům pravidelně poskytována bezplatná právní konzultace, dnes nám bohužel chybí.
JJ: Souhlasím, myslím, že senioři by tuto službu určitě uvítali.

MO: Toto je jedna ze základních služeb, které by obec měla, alespoň v omezeném režimu, seniorům poskytovat. Nemusí obec stát až takové peníze, dokonce si myslím, že by tato služba mohla být sdílená s okolními obcemi. V mnoha obcích existují sociální byty. Kolik jich má naše obec a kdo a podle jakého klíče rozhoduje o jejich přidělování?

JD: V naší obci je pouze jeden sociální dům v Těptíně a abych pravdu řekl, přidělování bytů v něm je pro mne dodnes záhadou. Po většinu roku je kapacita ale naplněna. Takže otázka rozšíření možností sociálního bydlení je na místě.

MO: V současné době jsou kapacity obce zcela vyčerpány, částečně i vlivem evropské politické situace. Obecních bytů, a to nejen tzv. sociálních, nemáme dost. Dokáži si představit, že zde kromě tzv. sociálních bytů může být i část bytů bezbariérových. Jako obvykle je to otázka financí a sociální strategie. Myslím, že i toto je otázka pro odborníky, kteří by se sociální strategií měli obci pomoci. Hledání klíče pro přidělování sociálních bytů je složité a mělo by být podřízeno této strategii. Rozhodně by nemělo platit, že kdo dá víc, ten bydlí. To se snad v naší obci neděje.

MN: Také se mi zdá, že obecní byty jsou potřeba ve větším počtu. To, co zde je, rozhodně nestačí. Opět je třeba se zamyslet, kde a za jaké finance je reálné je zřídit. Myslím, že při řádném hospodaření obce je i toto řešitelné. Sociální byty nejsou jedinou formou sociální pomoci. Do svízelné situace se mohou dostat třeba matky-samoživitelky, ale aktuálně např. i lidé, kteří uvěřili nespolehlivým dodavatelům elektrické energie apod. Má i v těchto případech pomocnou ruku podat obec? Jak?

JJ: Určitě ano a asi jen finančně.

EJ: Domnívám se, že ano, alespoň poradenstvím.

JD: Já bych zde obec viděl jen jako poradní komponent v oblasti sociálních dávek a právní pomoci.

MO: To je těžké, obec nemůže spasit celý svět, měla by být těmto lidem aspoň nápomocna, vždyť dostává od státu peníze na trvale přihlášené občany. Zde se opět dostáváme k sociální strategii, odborníkům atd. Dokáži si představit, že matky samoživitelky budou mít přednost při přidělování obecních bytů. Co se týče druhé části otázky, tak by obec měla pomáhat svým občanům alespoň zprostředkováním právního či finančního poradenství, ať už placeného či bezplatného (dle možností obce). Nicméně tyto služby (pokud budou nějak finančně zvýhodněné) by dle mého názoru měly být vázány na trvalý pobyt v obci.

MB: Pomoc v sociální tísni by byla jistě velice vítána. A to nejen formou rady, jak vyplnit různé tiskopisy žádostí pomoc od státu. To je jedna stránka, ale bohužel „moloch“ pomoci od státu je věc zdlouhavá. Proto by se měla pomoc obce zaměřit na urychlenou překlenovací pomoc. Zřízení domova pro seniory nebo domova s pečovatelskou službou je další téma, které je kamenickými seniory zmiňováno. Je to v Kamenici nemyslitelný luxus?

JD: Luxus to zcela jistě není a já jsem rozhodně pro. Stát se nás nepostará a soukromě poskytované služby jsou pro většinu seniorů finančně nedostupné. Proto by mělo být morální povinností obcí vůči občanům, kteří život prožili v obci a přispívali do jejího rozpočtu, jim v této oblasti podat pomocnou ruku.

EJ: Pro kamenické seniory by tato péče byla jistě vítaná a potřebná.

JJ: Služby tohoto typu by měly být poskytovány obcí.

MB: V tak velké obci, jako je Kamenice, by zřízení domova pro seniory bylo určitě vhodné. Jenže kde jej umístit? Někde na okraji obce? To není dobré. Senioři by neměli mít pocit, že jsou odkládáni. Kromě toho by si také třeba rádi koupili něco dobrého, poseděli na lavičce a přišli tak do kontaktu s ostatními. Také do knihovny, kulturáku apod. Najít tak místo v centru obce! Vždyť senior nepatří do starého železa. Na druhé straně je třeba zjistit, o jaký počet seniorů by šlo, aby se nakonec pečovatelský dům nestal domovem pro Prahu tak jako v Pyšelích. Většina našich seniorů bydlí v domcích, tak by asi byli radši, kdyby v nich v klidu dožili. Z tohoto pohledu se jako vhodnější zdá spíše varianta pečovatelů a dalších služeb, které jsou uvedeny v předchozích bodech.

ON: Doporučuji, zajeďte se podívat, jak vypadá domov pro seniory v Kunicích, kousek od zámku Berchtold. Jsou to vlastně řadovky, každá jednotka má východ na malou zahrádku. Na společném prostranství mají bazén. Je to inspirace, jak může seniorské bydlení vypadat. Spolupráce s dobrým architektem je důležitá věc, kromě financí, samozřejmě.

MH: Zřízení domova pro seniory je téma, které se diskutuje již dlouho. Při nedávné besedě s paní Kottasovou, sociální pracovnicí na OÚ Kamenice, senioři projevili o takovou službu enormní zájem, dokonce větší než o nové náměstí v Kamenici. Starost o seniory na sklonku života může být náročná, měla by být však vždy důstojná. Obavy ze stáří jsou různé – nepohyblivost, nesamostatnost, závislost na druhých. Mohou to být důvody, proč volit nějakou formu bydlení pro seniory. Úkolem obce je najít místo blízko centra obce a postarat se o to, aby záměr sloužil skutečně místním občanům. Můžeme se podívat k sousedům do Kunic, Vestce, Jesenice nebo Pyšel a hledat tam inspiraci.

MO: Záleží na finančních možnostech a sociální strategii obce. Myslím, že by zde takové zařízení mělo být, ačkoliv spíše preferuji služby seniorům v jejich bydlišti. Nicméně v určité chvíli již nejsou služby seniorům v bydlišti dostačující a je vhodné poskytnout jim nějakou formu domova s pečovatelskou službou. Možností je spousta, můžeme vybudovat vlastní dům pro seniory, který bude provozovat obec, můžeme podobný dům postavit v kooperaci s okolními obcemi, můžeme nabídnout soukromé firmě, aby ho zřídila atd. Já jsem pro dům s pečovatelskou službou zřízený obcí. Nicméně ať zvolíme kteroukoliv variantu, měla by se opírat o kvalitní strategii obce, vypracovanou odborníky v dané oblasti.
Je něco, z čeho máte v souvislosti se stářím obavy?

MH: Mezi našimi seniory jsem byla svědkem péče o umírajícího partnera, dokonce i péči o rodiče, až do jejich smrti. Evokovalo to ve mně tradiční rodinu, jak to vidíme ještě v některých jižních státech Evropy, přestože tendence v péči o seniory je dnes odlišná oproti tradičnímu pojetí. Podpora péče o umírajícího v jeho rodinném prostředí je něčím, co se mě hluboce dotklo, ale čeho se zároveň dnešní společnost bojí. Bojíme se smrti, umírání, bolesti a blízkosti smrti jako takové. Aktivní stáří však může být inspirativní. Staří lidé již nejsou posedlí životem, berou jej takový, jaký je. Radují se z maličkostí, a přitom mají rozsáhlé vědomosti a zkušenosti, které mnohdy už nikoho moc nezajímají. Chtějí být hlavně užiteční a nikomu na obtíž.

JJ: Nejvíc se obávám nemohoucnosti a nesoběstačnosti.

MB: Bojím se hlavně toho, že nebudu soběstačná. Stáří není pro sraby, takže pokud se mohu hýbat, scházet se s kamarády, zazpívat si, cestovat, pracovat na zahrádce a svítí sluníčko, tak je na světě krásně. Seniorský klub nabízí spoustu aktivit a s kamarády je nám fajn.

EJ: Bydlím sama. Kdybych potřebovala, nevím, zda seženu domů pečovatelskou službu. Co bych si počala?

JD: Mám strach, že když nezačneme ihned tuto sociální oblast řešit, již naše generace na to tvrdě doplatí. Počet seniorů v populaci roste a pokud pro ně nezačneme připravovat dostatek péče, kterou potřebují, nebudeme ji moci využít v případě potřeby ani my. A čas tak letí, že není nač čekat…

Jedna z těch, kteří se s námi podělili o svůj pohled na problematiku, Tereza Bártová, se v současné době vzdělává v oboru sociální práce. Zde je několik otázek přímo pro ni.  Jaký je rozdíl mezi sociální a pečovatelskou službou a službou domácí zdravotní péče? Kdo takové služby poskytuje?

Sociální služby jako celek zahrnují velkou škálu sociální pomoci, mezi základní kategorie patří sociální poradenství – např. sociálním pracovníkem v obci, sociálním pracovníkem na úřadu práce, v nemocnici. Služby sociální péče jsou např. pečovatelská služba, stacionáře, domovy pro seniory atd. Pečovatelská služba je konkrétní služba a poskytuje se ve vlastním sociálním prostředí, zahrnuje pomoc při běžných úkonech péče o vlastní osobu jako je např. pomoc při osobní hygieně, přesun z lůžka na invalidní vozík, poskytování stravy, nebo zajištění donášky, pomoc s chodem domácnosti, s nákupy, se zprostředkováním kontaktu se sociálním prostředím, doprovod k lékaři apod. Pečovatelskou službu si hradí uživatel z vlastních zdrojů, popř. z příspěvků na péči, cena za takovou službu bývá 130 Kč/h. V současné době může pečovatelskou službu zajišťovat obec, nestátní nezisková organizace, firma i fyzická osoba. Domácí zdravotní péče je služba poskytovaná zdravotníkem (zdr. sestrou, v paliativní péči i lékařem) v klientově vlastním přirozeném prostředí. Tuto službu indikuje lékař a je hrazena ze zdravotního pojištění. Jde například aplikace injekcí, ošetřování ran, edukaci pečujících osob, péči o imobilního pacienta popř. doprovázení umírajících v rámci paliativní a hospicové péče. Poskytovatelem může být jak státní, tak soukromá agentura, která má smlouvu s pojišťovnami v rámci daného kraje.

Pro koho jsou sociální služby určeny?

Sociálního pracovníka může navštívit každý občan v tíživé sociální situaci či kdokoliv, kdo ví o někom, kdo pomoc potřebuje. Nejvíce využívají tyto služby,senioři a osoby ně pečující, osoby se zdravotním postižením, rodiny s dětmi, cizinci, osoby v hmotné nouzi.Pečovatelská služba je poskytována osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.

Jaké kompetence má sociální pracovník v rámci obce?

Sociální pracovník obce je odborník, který poskytuje klientům podporu a pomoc při řešení nepříznivé sociální situace, a to komplexně. Sociální pracovník poskytuje své služby zdarma, nezávazně, diskrétně a anonymně, podporuje samostatnost klientů. Můžeme od něj očekávat osobní setkání na úřadu či jeho návštěvu v sociálním prostředí klienta, poradenství v sociální oblasti, bytové problematice, pomoc při zprostředkování kontaktů s dalšími zdroji pomoci a institucemi, pomoc se zajištěním sociálních dávek, podporu klienta při hospodaření s financemi.
V rámci pečovatelské služby zajišťuje koordinaci péče, administrativní úkony a tzv. sociální šetření v případě zájmu o tuto službu.

Může sociální pracovník obecního úřadu na základě požadavků občanů zřídit a vést pečovatelskou službu? A co zřízení takové služby obnáší?

Jak vyplývá ze zákona o sociálních službách, může obec prostřednictvím sociálního pracovníka zřídit vlastní pečovatelskou službu. Jednou z podmínek je odborná způsobilost, sociální pracovník by tedy měl být vedoucím těchto služeb. Vyžaduje to administrativní úkony, jako je podání žádosti o registraci na příslušný orgán, doložení odborné způsobilosti apod. Dále i praktické věci jako je zajištění kanceláře, možnost užívání automobilu a personál, tedy pečovatelky.